Česká literatura
LITTERATURE TCHEQUE
Jaroslav Vrchlicky
1853-1912
Český-Francouzský
Texte Tchèque et Traduction Française
Traduction Jacky Lavauzelle – artgitato
Amarus
-Jaroslav Vrchlicky –
Poème – báseň – -Jaroslav Vrchlicky –
Žil v klášteře od dětství; jak tam přišel,
Il vécu au monastère depuis l’enfance ; pourquoi demeurait-il là-bas,
sám nevěděl, že děkoval však hříchu
il ne le savait pas, cependant, comme le péché avait accompagné
své zrození, tož Amarus jej zvali.
sa naissance, on l’appela Amarus.
Byl velký, bledý, stále zamyšlený;
Il était grand, pâle, toujours pensif ;
zrak k zemi upřen, jakby stále hledal
regardant cette terre, toujours dans la recherche
cos neznámého. Jednou pravil k bohu,
de l’inconnu. Un jour, il dit à Dieu,
když měsíc stříbřil mříže jeho cely:
quand la lune argentait les grilles de sa cellule :
„Za všecka muka, všecko odříkání,
« Pour toutes mes angoisses, toutes mes peines,
za ztracený svůj život jednu milost
pour cette vie perdue, j’ai un souhait
si žádám od Tebe, rci kdy as umru? »
Peux-tu me dire quand je mourrai ? «
A nedomyslil ještě, anděl slétl
Et soudain un ange fondit sur lui
a v sluch mu šeptal! „Umřeš oné noci,
et lui murmura à l’oreille : « Tu vas mourir le soir
kdy zapomeneš v lampu před oltářem
où tu oublieras dans la lampe en face de l’autel
naliti olej! » — Prchly dny a leta;
d’y verser de l’huile « – Les jours et les années passèrent ;
tich, jako vždycky, Amarus žil smutný,
Silencieux, comme toujours, Amarus vécu tristement ,
vždy v lampu věčnou když přilíval olej,
Toujours remplissant la lampe d’huile,
děl k sobě: „Rozsvěcuju svoji duši, »
il se dit : « Mon âme ainsi j’allume«
a bolestně se usmál. Jednou z jara
et douloureusement, il sourit. Une journée printanière
též přišel v lampu doliti zas olej;
il vint à nouveau comme d’habitude remplir d’huile la lampe ;
chrám šerý byl, u sloupu na klekátku
un jour, à côté d’un pilier, sur le prie-Dieu
pod Panny sochou zřel dva milující.
sous la statue de la Vierge, il aperçu deux amoureux.
Stál za nimi a dech svůj zadržoval.
Il se tint derrière eux et retint son souffle.
Když domodlili se, po špičkách rychle
Quand ils finirent de prier, rapidement,
šel za nimi, jej divná jala touha,
Il les suivit, prit d’un étrange désir,
stál na klášterním hřbitově; pln bezu
jusqu’au cimetière du monastère ; les sureaux épanouis
a střemchy vzduch byl, vůně opojivá
et les lilas remplissaient l’air d’une odeur
mu vstoupla do hlavy, kdes v keři
qui lui pénétrait la tête, quelque part, dans les buissons
pták zpíval, motýli dva jak dva květy
un oiseau chantait, deux papillons comme deux fleurs
by na jabloni oživené náhle
semblant sortir soudainement d’un pommier animé
kol něho lítali, šel dál a dále.
et volant autour de lui, sans cesse.
Na jednom hrobě, který srovnán s drnem
Sur l’une des tombes, où le gazon déborde
pod lesem kvetoucího bezu mizel,
disparaissant sous les arbres fleuris,
tam seděli ti šťastní: on měl hlavu
les amants s’étaient assis, chanceux : lui, posa sa tête
na ňadrech jejích, v její černé vlasy
sur sa poitrine, dans ses cheveux noirs
bez střásal těžce porosené květy,
les fleurs alors des arbres tombèrent généreusement,
pták zpíval za nimi a laškující
l’oiseau se mit à chanter pour eux et à jouer
dva motýlové usedli jí v kadeř.
pendant que les deux papillons se posèrent en tumulte.
Tu Amarus na svoji matku vzpomněl,
Alors Amarus se souvint de sa mère
jíž nepoznal a jíž měl děkovati
qui le mit au monde pour vivre
za trpký tento život, — a pták zpíval
cette vie amère – un chant d’oiseau
a voněl bez a v trávě hrála rosa;
des herbes qui embaument l’air et la rosée;
dnes uedolil Amarus lampu věčnou,
Aujourd’hui, Amarus n’a plus rempli la lampe,
stál ustavičně a pták stále zpíval.
sans interruption, se tenant là, l’oiseau chantait.
Dne druhého když k hóře přišli bratři,
Dès potron-minet les frères sont venus à la montagne,
tu našli věčnou lampu shaslou, sirou,
Là, ils trouvèrent une lampe vide, ainsi
po Amarovi nikde ani stopy;
qu’Amarus sans signe de vie ;
tam na hřbitově na zapadlém rově
dans ce cimetière obscur
však ležel mrtev, na hrobě své matky,
gisant sur la tombe de sa mère,
tvář obrácenou v bez a střemchu zkvětlou,
semblant regarder les fleurs des arbres,
tak ležel tam a pták jen nad ním zpíval.
Il était là et l’oiseau, juste au-dessus de lui, chantait encore.
____________________________
-Jaroslav Vrchlicky –
_____________________________________
