(Hradní dvůr obsazený stráží. V pozadí královský trůn, ohrazený zábradlim, vedle po obou stranách sedadla. Před zábradlím lid, mezi ním Jitka)
(La cour du château est occupé par des gardes. Au fond, le trône royal, clôturé par une balustrade de chaque côté. La foule se presse, nous y retrouvons Jitka)
1- Výstup
Scène 1
(Lid- Jitka- Le Peuple & Jitka)
LID – Le Peuple
Dnes ortel bude provolán
Aujourd’hui, le verdict sera proclammé
a právu viník v oběť dán !
Et le coupable sera sacrifié !
Dalibor! Dalibor!
Dalidor ! Dalidor !
Však nechal se i prohřešil.
Cependant, s’il a péché
udatný, slavný rek to byl.
Il fut ce vaillant héros célèbre
Dalibor! Dalibor!
Dalidor ! Dalidor !
JITKA
(jež stála zamyšlená o samotě)
(Seule, elle reste pensive)
Opuštěného sirotka malého
Petite orpheline, abandonée
našel ve troskách starobylých sten.
Il m’a trouvée dans de vieilles ruines
ujal se mne a pod ochranou jeho
Il m’a prise sous sa protection
jsem vstoupila v života krásný sen.
J’ai connu alors une vie merveilleuse.
On chtěl mi v pout’ života chotě dáti,
Il voulait me trouver un mari
jenž nejdražším byl duši pokladem,
Qui était mon trésor le plus précieux
mela jsem štěstí nejvyššího znáti
J’ai eu la chance de connaître le bonheur
ve vlastním dome s drahým manželem.
Dans ma maison avec mon bien aimé.
A ted’- ó běda mi –
Et désormais – Oh, quel malheur ! –
v nepřátel padne moc,
L’ennemi s’empare de lui
snad časně – běda mi –
Peut-être bientôt – Quel malheur-
jej pojme hrobu noc.
La nuit sera son tombeau.
LID – Le Peuple
Dnes ortel bude provolán
Aujourd’hui, le verdict sera proclammé
a právu viník v oběť dán !
Et le coupable sera sacrifié !
Dalibor! Dalibor!
Dalidor ! Dalidor !
JITKA
Však ne! Ze žaláře
Mais non ! De la prison
pokyne záře!
Un espoir scintille
Tož pádím na peruti větrové dál.
Au galop sur les ailes du vent !
A v hrobu noc temnou
Jusque dans la nuit noire de sa tombe
jdou druhové se mnou
Ses amis avec moi
a osvobodíme jej z hrobových skal !
Nous le libérerons de ses entraves !
(Trubky zazní za jevištěm ; ohlašují příchod krále a soudců.)
(Stráže pořádají lid. Král vystoupí na trůn.Soudcové zasednou po obou stranách)
(Les gardes retiennent les gens. Le roi arrive sur son trône. Les juges s’assoient de chaque côté)
VLADISLAV
Již víte, jak to krásné království
Vous savez , combien ce beau royaume
divokých vášní obětí se stalo,
Souffre des déchaînements des passions,
a víte též, jak dlouho Dalibor
Et vous savez, que les actions de Dalidor
svévolně ruší mír, který jsem hledal,
ont perturbé la paix que je cherche constamment,
a novým zločinem se provinil.
Avec ce crime odieux dont il s’est rendu coupable.
Hrad Ploskovice přepad’ s vojsky svými,
Avec sa troupe, il a attaqué le château de Ploskovice,
pobořil hradby i purkrabího zabil.
Détruit la muraille, tué le burgrave.
Však konečně pokořila vojska,
Mais finalement, les renforts arrivèrent,
která jsem vyslal, Miladou pobádán,
Que j’envoyais à l’appel de Milada,
padlého sestrou. Až tu Dalibor
la sœur du défunt. Alors, Dalidor
po strašné, krvavé se bitvě poddal.
Après une horrible et sanglante bataille s’est rendu.
Je v moci mé. nad ním rozsoudí král!
Il est en mon pouvoir. Il attend le jugement royal !
By ale soud váš moh’ být spravedlivý,
Mais, afin d’être le plus juste possible,
před Daliborem slyšte Miladu!
Avant Dalidoir, écoutez Milada !
(předešlí – Milada)
(Les précédents et Milada)
VLADISLAV
Již uchopte se slova
Prenez donc la parole
a vypravujte nám :
Et racontez-nous :
zde soudců sbor zasedne,
Les juges sont ici rassemblés,
by dal za právo vám.
Afin de rendre justice.
MILADA
Můj duch se děsí, ňadra má se dmou,
Mon esprit est terrifié, ma poitrine se soulève,
co dím, je pláč nad ztrátou ukrutnou!
Mes premiers mots sont pour cette perte immense !
LID-Le Peuple
Slzami oděla hněv!
Elle pleure des larmes de colère !
JITKA
(pro sebe)
(A lui-même)
Strachem již mi stydne krev!
La peur brise mon cœur !
MILADA
(vzchopivší se vší silou)
(Rassemblant son courage)
Volám! O mějte smilování !
Ecoutez ! Je demande miséricorde !
Vyslyšte žalné lkání !
Ecoutez ma plainte !
Smilování !
Ayez pitié de moi !
Slitování !
Ayez pitié !
Pohasnul den a v hrade
Il faisait nuit et le château
vše blažilo se snem.
était endormi profondément.
Netušil nikdo zradu,
Il ne savait pas qu’une trahison
jež bděla pod hradem.
Sourdait à ses pieds.
V tom hromové jsem rány
Alors, des coups de tonnerre
zaslechla z blízkých hor,
Entendus dans les montagnes environnantes,
probudí mne výkřiky ze sna :
Je me réveille en criant :
Dalibor ! Dalibor !
Dalidor ! Dalidor !
A řinčely meče
Les épées s’affrontent
z té krvavé seče
La lutte devient sanglante
i z dáli i blíž.
Ici et ailleurs
V požáru a kouři
Dans le feu et la fumée
zde vojska bouří
Voici que les troupes se fracassent
pod hradbami již.
Déjà sous nos murs.
Bloudím a drahého bratra
Errante à la recherche de mon frère
pod hradem volala jsem,
Pleurant sous les murailles du château
tam v dáli klopýtaje kráčel
Je le vois titubant aux bras
s oddaným panošem.
De son fidèle écuyer.
Z otevřené hrozné rány
Ouvertes sont ses blessures
krev se lila z rudých žil,
Le sang coule de ses veines rougies
otevřel ústa – sklesl –
La bouche ouverte – il tombe –
a duši vypustil.
Rendant son dernier souffle.
Panoš hořekující
Le page consolant
mne odvedl v lesní šum,
M’a conduite au cœur de la forêt,
tajnými cestami
Et par des chemins secrets
jsem ušla nepřátelům.
Je marchais loin des ennemis.
A nyní svou před vámi skláním skráň,
Et maintenant je m’incline devant vous,
o poslední oloupená. Žaluji naň.
Totalement dépourvue de tout. Voyez
Ont’ zločincem,
Le scélérat
neb jeho mstou nešťastná jsem.
Sa vengeance ne m’a apportée que le malheur.
Dalibor! Dalibor!
Dalidor ! Dalidor !
LID – Le Peuple
Soucit budí tento zjev.
Nous ne pouvons que compatir à sa douleur.
JITKA
(pro sebe)
(à part)
Strachem stydne moje krev.
La peur brise mon cœur !
VLADISLAV
Milado, tešte se! Kdo ranil vás,
Milada, soyez rassurée ! Celui qui vous a blessée,
je vězněm mým. Mé zbrani žehnal Pán
Est mon prisonnier. Mes armes sont bénies
a tím i vám i zemi požehnal.
Et ainsi mon royaume et vous-même.
At’ vstoupí Dalibor sem ku přiznání !
Que pénètre Dalidor, écoutons sa défense !
MILADA
Mám jej snad zříti ?
Dois-je le contempler ?
Tot’ bratra vrah,
Le bourreau de mon frère,
Jak bouří krev mi
La tempête est dans mes veines
v útrobách !
Dans mes entrailles !
JITKA
(pro sebe)
(à part)
Stůj Bůh nyní při mně!
Que Dieu soit avec moi !
duši mou spas.
Et qu’il sauve mon âme.
Zjeviti nesmím
Je ne peux pas révéler
ňader mých hlas.
Ce que j’ai dans mon cœur.
MILADA
Jak bouří krev mi
La tempête est dans mes veines
v útrobách !
Dans mes entrailles !
Mám jej snad zříti ?
Dois-je le contempler ?
Tot’ bratra vrah.
Le bourreau de mon frère.
(předešlí – Dalidor)
(Les précédents et Dalidor)
(Dalibor vstoupí s lehkými okovy na rukoua postoupí tiše i hrdě před trůn královský)
(Dalidor pénètre dans la pièce. Tranquille et fier, il s’approche du trône royal)
MILADA
(Prekvapena pohledem, v boji zapasicich pocitu)
Jaký to zjev! To netušil můj zrak.
Quel homme ! Mes yeux n’en reviennent pas.
LID -Le Peuple
(mezi sebou)
(entre eux)
Bud’ viny jeho sebevíc,
Malgré l’évidence de sa culpabilité,
jak klidně patří osudu vstříc.
Comme il avance serein devant son destin.
VLADISLAV
Na obžalobu tuto odpověz!
J’attends ta réponse à ton accusation !
Hrad Ploskovice tajně přepadl jsi,
Tu as donné l’assaut sur le château de Ploskovice,
hrad pobořil jsi
Un château que tu as détruit
a purkrabího zabil jsi.
Tu as tué son burgrave.
Omluv se, můžeš-li, před námi hned!
Si tu le peux, devant nous, disculpe-toi !
DALIBOR
Zapírat nechci, nejsem zvyklý lháti.
Je ne nierai rien, je n’ai jamais eu l’habitude de mentir.
Ját’ přísahal jsem pomstu
J’ai juré la vengeance.
a přísahu co rádný muž jsem splnil.
J’ai tenu ma parole comme il se doit chez un homme d’honneur.
Vždy odolal jsem čarozraku žen.
J’ai toujours résisté aux charmes des femmes.
Po příteli můj duch toliko toužil.
Je cherchais une amitié
Mé přání splněno, přátelství sen
Mon souhait fut rempli au-delà des espérances,
jsem snil, u Zdeňka v ňader tůň se hroužil.
une amitié de rêve, qu’avec Zdenek j’ai trouvée.
Když Zdeněk můj v svatém nadšení
Lorsque Zdenek dans ces moments magiques
zvuk rajský loudil v mysl rozháranou,
Les vibrations de son instrument me rassérénaient,
rozplýval jsem se v sladkém toužení,
Une douce tendresse m’habitait,
povznesen tam, kde hvězdy jasné planou.
Exalté, je m’élevais jusqu’au firmament.
Však slyš ! Už dávný čas jsem vedl hádku
Ecoutez pourtant ! Il y a longtemps j’ai eu une querelle
s litoměřickou radou zpyšnělou
Avec des conseillers prétentieux
a opět v boj jsem šel, po boku Zdeněk,
Je suis rentré dans ce combat, Zdenek à mes côtés.
můj drahý Zdeněk, nerozdílný druh.Mon cher Zdenek, mon ami inséparable.Boj počal zuřit hněvem. Zdeněk pad’
La lutte s’est engagée férocement. Zdenek qui
v nepřátel moc a vášeň surová
Combattait l’ennemi avec puissance et passion
mu stala hlavu, mne pak v potupu
S’est fait trancher la tête, Et à ma grande tristesse
ji narazila na hradbách na kůl.
Elle s’est retrouvée empalée sur les remparts.
Hrůz obraze,
Quelle affreuse œuvre,
který jsem pníti
J’ai dû endurer
tam musel zříti !
A le voir ainsi !
Tím zděšením
Cette horreur
nevím, zda bdím !
Je ne sais pas, si je suis éveillé !
Marně oko slze volá,
Mes yeux en vain attendent une larme,
by si ulevila ňadra má !
Afin d’apaiser mon âme !
MILADA
(pro sebe)
(à part)
Ta žaloba pronikla ňadra moje!
Ce cri pénètre mon cœur !
DALIBOR
Tu přísahal jsem pomstu, hroznou pomstu!
J’ai juré vengeance ! Une terrible vengeance !
Že Ploskovice Litoměřicům
Parce que Ploskovice, de ces assassins
pomáhaly-polehly popelem.
S’est fait aider – il devait périr dans les cendres.
Pochodeň k hrobu Zdeňka! Purkrabí pak
Le flambeau dans la tombe de Zdenek ! Par la mort
splatil svou krví hlavu Zdeňkovu.
du burgrave, la vengeance a été faite.
VLADISLAV
Zločinem tak pomáhals sobe sám!
Par le crime tu t’es fait justice !
DALIBOR
Muž právo k tomu vzíti si nenechá !
L’homme a le droit de se faire justice !
VLADISLAV
Tys vedl vzpouru proti svému králi !
Tu as dirigé une rébellion contre ton roi !
DALIBOR
Moc proti moci! Tak to káže svět!
La force contre la force ! Ainsi va le monde !
Prohláším sám to, nepadnu-li zde,
Je déclare en ces lieu, que si je sors vivant,
v hrob Zdeňkův, pykat musí Litoměř!
A la mort de Zdenek, suivront d’autres trépas !
A kdybys v tom mi, králi v cestě stál,
Y compris toi, mon roi, si tu te mets sur mon chemin
na trůne bezpečně bys neseděl!
Ton trône lui-même sera en péril !
MILADA
Co dí ?
Que dit-il ?
LID – Le Peuple
Tím slovem na se mec vytasil!
Par ces paroles, il va s’attirer les foudres !
SOUDCOVÉ – Les Juges
Tys ortel smrti sobe sám prohlásil !
Tout seul, tu te proclames la mort !
DALIBOR
Nicím je mi život,
Ma vie n’est plus rien,
co Zdeněk můj klesl,
Depuis que Zdenek est tombé,
vše jedno, zda zemru
Ce n’est rien, si je meurs
snad zítra či dnes !
Peut-être ce sera demain, peut-être aujourd’hui !
MILADA
Co dí? Co dí?
Que dit-il ? Que dit-il ?
DALIBOR
Až do dna vyčerpán
Jusqu’au fond est épuisée
radosti pohár,
La Coupe de la Joie
tož zahodím od úst
Je jette loin de ma bouche
ten šalebný dar !
Ce présent sans valeur désormais !
JEDEN ZE SOUDCU – Un des Juges
Tak, Dalibore, zni soud jednohlasně :
Ainsi Dalidore, la cour unanime :
V žaláři temném hyn. Až dokonáš !
Dans un donjon sombre, tu termineras ta vie !
LID – Le Peuple
(mezi sebou)
(entre eux)
Již zříti nemá slunce tvář.
Son visage ne contemplera plus le soleil.
milosti jej se netkla tvář!
Plus de grâce dans son regard !
DALIBOR
Slyšels to příteli, tam v nebes kůru’?
Avez-vous entendu mon ami dans l’écorce du ciel ?
Již chystají mi cestu k tobě zas!
Déjà je passe ma route et j’arrive !
Již cítím povznesen se vzhůru,
Déjà je me sens pousser vers les cieux,
již zřím tě v oblacích, slyším tvůj hlas !
Déjà je pénètre les nuages et j’entends ta voix !
Již piju opet piju strun tvých čarozvuky !
Je me régale déjà du son de tes cordes !
Slavněj než zde zní písen tvoje tam!
Plus célèbre qu’ici tu chantes ta chanson !
LID – Le peuple
Jaký to zjev, jaký to zjev!
Quelle prestance ! Quelle prestance !
DALIBOR
Nuž, ved’te mne v žaláře noc a muky,
Eh bien, mettez-moi en prison, dans la douleur de la nuit,
tou cestou pílím k nebes výšinám!
Ainsi je m’approcherai des cieux !
(Odejde.)
(Il sort)
LID– Le peuple
Jaký to zjev, jaký to zjev !
Quelle prestance ! Quelle prestance !
Slavný rek, udatný rek to byl !
Ce héros, vaillant homme qu’il était !
MILADA
(která už se přemoci nemuže, před králem a soudci)
(Elle n’en peut plus, et s’adresse au roi et aux juges)
U svých mne zde vidíte nohou!
Je me jette à vos pieds !
Odpust’te mu tak jako já,
Donnez-lui la grâce que je vous demande,
jen dobré chtít ty oči mohou,
Ces yeux ne peuvent vouloir que du bien,
odpust’te mu, at’ volnost má !
Graciez-le, rendez-lui sa liberté !
SOUDCOVÉ – Les juges
On hrozil krále šedinám,
Il a menacé notre roi
za zločin ten at padne sám!
Par sa vie, il doit payer !
MILADA
U svých mne zde vidíte nohou!
Je me jette à vos pieds !
jen dobré chtít ty oči mohou !
Ces yeux ne peuvent vouloir que du bien !
Odpust’te mu, at’ volnost má,
Donnez-lui la grâce, donnez-lui la liberté.
Milost, milost, odpust’te mu tak jako já !
Grâce ! Grâce ! Comme je vous la demande !
SOUDCOVÉ – Les Juges
On hrozil krále šedinám,
Il a menacé notre roi,
za zlocin ten at padne sám!
Pour ses crimes, il doit payer !
MILADA
Milost, milost, at volnost má,
Grâce ! Grâce ! Rendez-lui la liberté,
odpustte mu tak jako já !
En pardonnant comme je le fais moi-même !
VLADISLAV
Porádek, zákon vlásti musí,
L’autorité et la loi doivent régner,
zlorádem zem nejvíce zkusí,
Les abus épuisent le pays,
tož povinnost nám zákonem,
Notre obligation, c’est la loi
bychom preslechli nader hlasy,
La pitié ici n’a pas sa place,
zlocin nesmírí, neuhasí,
Le crime ne sera réparé
jen kdo jej schvátí ortelem.
Que par ce qui sortira du verdict.
(Odstoupí ; za ním soudcove a straže. Lid se rozejde. Jitka zůstane sama s Miladou)
(Il se retire, puis les juges et les gardes. Les gens se dispersent. Seule, Jitka reste avec Milada)
MILADA
(vzchopivši se opět, aniž by Jitku byla pozorovala)
(Elle reprend, mais ne remarque pas Jitku)
Jaká to bouře ňadra mi plní
Quelle est ce tourment qui m’agite
že krev mi v žilách staví beh !
Et ce sang dans mes veines qui se glace !
On usmrtil, zabil mi bratra,
Il a tué mon frère de ses mains !
a přec mne k němu cosi má.
Mais il y a quelque chose en lui.
Ó nehroz, ó nehroz mi, ó bratře!
Ô ne m’agite plus, ne m’agite plus, Ô frère !
A jen vinou mou
C’est par moi seulement
odňat mi nyní zcela,
Que pour toujours je le perds,
zhynouti má ted’ pro mne jen
A cause de moi, il va périr
v žaláři a v mucírnách tela,
Dans les donjons, le corps torturé,
jen pro mne zhynouti má !
A cause de moi, il va mourir !
JITKA
Tot’ láska ! Láskou rady zvíš,
Tu l’aimes ! Ecoute les conseils de l’Amour,
a vzmuž se, vzmuž se k cinu již !
Reprends-toi, passe à l’action !
MILADA
Neznám te!
Je ne te connais pas !
JITKA
Jindy povím víc!
Une autre fois, je t’en dirai plus !
MILADA
Co žádáš!?
Que voulez-vous ?
JITKA
Skutkem díky řic’!
Par mon action !
Ze žaláře
Sa prison
pokyne záře,
peut s’ouvrir
tož pádím na peruti větrové dál.
Je galope sur les ailes du vent.
MILADA
A z hrobu žaláře
Sa prison sombre
pokyne záře
peut s’ouvrir
tož pádím na peruti větrové dál.
Je galope sur les ailes du vent .
Obě – Tous les deux
A v hrobu noc temnou
Une tombe dans la nuit noire
jdou druhové se mnou
Nous descendrons ensemble
a osvobodíme jej z hrobových skal !
Le libérer de son rocher !
Fin du premier acte-
Traduction Argitato
